close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Leden 2017

With open heart..

14. ledna 2017 v 23:52 | Duhová.
Z neznámého důvodu jsem se rozhodla, že si založím blog. Nevím, co mě k tomu vedlo. Neumím ani napsat pořádnej článek, který by stál opravdu za to. Vlastně jsem vždy měla problém vyjádřit se skze slova. Ať už mluvené či psané. I když s mluvením byl vždy větší problém. Tím se i docela dostáváme k tomu, jaká jsem. Nevím, zda se mám nějak představovat nebo se vypisovat o mých vlastnostech, podivné povaze a zájmech, ale je to první článek a mě nenapadá jak jinak začít.

Je mi šestnáct let. Své další narozeniny oslavím až v dubnu. Žiju už několik let v malém městečku v horách. Docela velké množství lidí od nás si stěžuje a nadává, jaká je to díra světa, ale já to tu mám velmi ráda. Jsou tu krásné lesy a najít si místo jen sama pro sebe tu není žádný problém. A já jsem ráda sama. Oceňuju společnost lidí, mám nade vše ráda své přátelé a rodinu, ale čas, který trávím sama je pro mě prostě hodně důležitý. Můj okruh přátel není moc velký, vlastě se tomu ani nedá říkat okruh. V následujících článcích (pokud u toho opravdu vydržím) se budu s velkou pravděpodobností zmiňovat pouze o třech lidech. Mým nejlepším kamarádem je Š. Můžete si ho představit jako kluka s neposlušnými kaštanovými vlasy a zelenýma očima. Š. je neskutečně pozitivní člověk a když jsem s ním, nedokážu být smutná. Prostě to nejde. Sedím s ním ve škole v lavici. Chodím na gympl jen tak mimochodem. Jsem teď ve druháku. Nosí kamínky na krku, při hodinách si kreslí do sešitu a čte si takový ty filozofický knížky o štěstí. Vedeme spolu nekonečné rozhovory o vesmíru, lásce a všech těhle tématech, ale dokážeme se bavit i o pornu a komentovat zadky holek od nás ze třídy. Další členkou toho mého okruhu přátel je I. I. je úplně jiná jako Š. Je o rok starší než já, má dlouhé černé vlasy a známe se už od dvanácti. No a poslední je J. To je holka, se kterou se taky znám už dlouho, ale napříč tomu, se známe nejméně a vlastně se spolu moc často nevídáme. Ale je to moc fajn holka.

Můj život vlastně není moc zajímavej. Žiju v malém bytě s tátou a mladším bratrem. Mamka s námi nežije, ale jezdí sem dost často a já k ní také. Nemám rybičky ani psa. Miluju noční procházky, západy slunce, čaje, Of Monsters and Men, kavárny, lesy a líbání. Jsem citlivá a často nad něčím hodně přemýšlím. Myslím, že to je důvod, proč mívám tak mizerné nálady. Rozhodí mě kdejaká blbost. Taky jsem stydlivá. Dělá mi problém začít s někým rozhovor, seznámit se nebo prostě jen být ve společnosti, kde je hrozně moc lidí. Ale pokud někoho znám a rozumím si s ním, dokážu mluvit celé hodiny. Jsem sama sebou. Snažím se taková být. Pro někoho obyčejná, pro někoho podivín. Mám plno chyb, ale jsem si vědoma i toho dobrého, co je ve mně. Jsem si vědoma své jedinečnosti a toho, že každý z nás je unikát.

Tak nějak nad tím sedím a už mi docházejí slova. Dopila jsem svůj zelený čaj a snědla všechny sušenky. Koukám na nebe ze svýho okna a přemýšlím, jestli něco takového mám vůbec vydat. Je to směšné, nepovedené. Ale pokud se psaní na tento blog budu věnovat i nadále, tak mé články takové prostě budou.

Toť vše,
vaše Duhová.